V jakých případech musí dlužník s věřitelem uzavřít smlouvu o půjčce? A jaké má tato smlouva náležitosti? Na tyto otázky vám odpovíme v aktuálním článku. Smlouva o půjčce představuje obsáhlou problematiku, kterou není možné pojmout jen do pár vět. Pokud uvažujete o sjednání půjčky, vždy se této smlouvy dožadujte a pokud vám v ní nebude něco jasné, tak se ptejte poskytovatele úvěru nebo se obraťte na svého právníka.
Je dobré využít vzor smlouvy z internetu?
Na internetu najdete mnoho vzorů těchto smluv. Obecně se bez nich obejdete, jelikož sepsání této smlouvy ve většině případů provádí věřitel. Pokud tedy nejste v pozici, kdy vy sami byste někomu chtěli peníze vypůjčit, tak smlouvy řešit nemusíte. Jelikož věřitelé běžně půjčují peníze více lidem, tak mají připravenou univerzální smlouvu, do které jen doplní vaše osobní a kontaktní informace a uvedou bližší podmínky vašeho úvěru.
Co tedy smlouva obsahuje
Ve smlouvě o půjčce nesmí chybět identifikace dlužníka a věřitele neboli také vydlužitele a zapůjčitele. Změny v označením souvisejí se zavedením nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., díky kterému se smlouva o půjčce nyní označuje jako smlouva o zápůjčce. Identifikace obou stran probíhá dle jejich jména a příjmení, případně názvu, data narození, rodného čísla nebo identifikačního čísla a nesmí chybět ani bydliště osoby nebo sídlo firmy.
Smlouva jednoznačně vymezuje předmět zápůjčky, kterým je většinou dlužná částka – jistina. Dále zde musí být uvedena roční úroková sazba v %. Jestliže je půjčka poskytnuta bezúročně, tak i tato skutečnost se ve smlouvě nachází.
Může být rozepsán splátkový kalendář, uvedeno zajištění a nakonec i práva a povinnosti obou stran. Nemělo by chybět ani datum vypůjčení a vrácení dlužné částky spolu se způsobem. Nakonec nezapomeňte na datum, místo a především podpis. Bez něj je smlouva neplatná.
Písemná nebo ústní smlouva o zápůjčce?
Nový občanský zákoník nevyžaduje písemnou formu, je však pro obě strany lepší uzavřít tuto smlouvu písemně. Může se vztahovat nejen na peněžité výpůjčky ale i na cokoliv jiného, co se dá vypůjčit – to je základní rozdíl mezi smlouvou o zápůjčce a smlouvou o úvěru. Je obsahově shodná se starším typem smlouvy, jen mírně modifikovaná v oblasti terminologií.
