Jak probíhá a jaké jsou podmínky insolvence

V České republice v současné době panuje velký problém s předlužením obyvatelstva a vysokým počtem exekucí a insolvencí. Upadnout do dluhů, které se nahromadily a které nelze splatit, se může stát každému z nás. Jedním ze způsobů, jak se z této situace dostat, je osobní bankrot neboli insolvence.

Zadlužit se není v této době vůbec těžké, protože finanční trh je přesycen různými půjčkami, přičemž ne všechny jsou stejně kvalitní. Ne všichni účastníci tohoto trhu také mají poctivé úmysly. Díky věřitelům, kteří využívají méně vzdělaných lidí s nižší finanční gramotností nebo lidí ve špatné životní situaci, se mnoho občanů dostává do dluhové pasti. To však není jediný důvod předlužení. Častými příčinami jsou rozvod, nemoc nebo ztráta zaměstnání.

Jedním z možných řešení této situace je podání insolvence, což je legální způsob, jak se dostat ze situace, kdy člověk není schopen splácet své dluhy. Tento systém nabízí zadluženým lidem nový začátek a snaží se využít všech možností, aby byli věřitelé alespoň částečně uspokojeni.

Stále více lidí se potýká s osobním bankrotem a insolvencí

Insolvence by měla být pro člověka v exekuci dobrým řešením, ale při pohledu na statistiky vidíme, že zadlužení lidé tuto možnost příliš nevyužívají. V roce 2019 bylo 775 000 lidí v exekuci, ale pouze 116 000 lidí v insolvenci. A to i přesto, že insolvence se po novele stala o něco dostupnější.

Proč insolvenci nevyužívá více lidí? Hlavním důvodem je skutečnost, že se lidem nevyplatí přecházet z exekuce do insolvence. Důvodem je nastavení podmínek insolvence, které jsou přísnější než podmínky exekuce. Přechodem z exekuce do insolvence může člověk přijít až o 6 000 Kč a upadnout do ještě hlubší chudoby, která by trvala 5 let.

Výpočet srážek ze mzdy v exekuci je stejný jako v osobním bankrotu. V případě osobního bankrotu se srážky ze mzdy používají v případě splátkového kalendáře. Srážky ze mzdy upravuje občanský soudní řád a jsou následující.

  1. Od čisté mzdy, se odečte nezabavitelné minimum a zbývající částka se zaokrouhlí nahoru a vydělí třemi. Nezabavitelné minimum je částka příjmu, kterou nelze měsíčně zabavit osobě, která je v insolvenci nebo v exekuci, a slouží k zajištění životních potřeb dlužníka.
  2. Od této částky se pak odečtou pohledávky, které se dělí na přednostní a nepřednostní. Přednostní pohledávky jsou pohledávky na výživném, daních, sociálním a zdravotním pojištění nebo škody vzniklé při spáchání trestného činu. V tomto odečtení pohledávek je rozdíl, protože v insolvenci se dlužníkovi odeberou 2/3 výše uvedené částky. Zatímco v exekuci pouze 1/3. Pokud dlužník nemá exekuci kvůli přednostním pohledávkám. Tzn. má „pouze“ dluhy vzniklé nesplácením půjček apod.

Problém nastává, pokud dlužník vydělává více, protože částka, která zbývá z čisté mzdy po odečtení nezabavitelného minima, se považuje za plně zabavitelnou část čisté mzdy.

Dlužníka navíc může odradit nejistota, zda mu soud po pěti letech dluhy odpustí a zda mu navíc nezbude ještě méně peněz na živobytí než v době, kdy byl v exekuci. Proto se mnoho lidí rozhodne osobní bankrot nevyhlašovat.

Jaké jsou podmínky insolvence

Podmínky insolvence upravuje v České republice insolvenční zákon a mohou ji využít k oddlužení, fyzické i právnické osoby, které jsou v úpadku, ale pouze pro dluhy, které nesouvisejí s podnikáním. Dlužník je v úpadku, pokud se dostane do platební neschopnosti. Co musí dlužník, který hodlá osobní bankrot vyhlásit splňovat?

  • Jedná se o stav, kdy není schopen splácet své dluhy
  • Období neschopnosti splácet trvá déle než 30 dní
  • Dlužník má více než jednoho věřitele

Dlužník, který chce tímto způsobem řešit své dluhy, musí podat u příslušného okresního soudu návrh na povolení úpadku spolu s insolvenčním návrhem. Insolvenční návrh může podat také věřitel, který žádá o zahájení insolvenčního řízení.

Zákon o úpadku a postupech při řešení úpadku definuje také další insolvenční pravidla, jejichž nedodržení může vést k zamítnutí insolvenčního návrhu:

  • návrh musí sledovat poctivý záměr dlužníka
  • přístup dlužníka k jeho povinnostem v insolvenčním řízení nesmí být lehkomyslný a nedbalý
  • dlužník musí být schopen v plné výši uhradit odměnu a výdaje insolvenčního správce i výživné a uhradit alespoň stejnou částku ostatním věřitelům
  • dlužník za sebou nesmí mít jinou insolvenci

Insolvenční zákon uvádí dva druhy úpadku:

  • Zpeněžení aktiv
  • Provedení splátkového plánu s realizací majetku

Zpeněžení aktiv je podobné jako konkurz. Veškerý majetek patřící dlužníkovi se zpeněžuje v dražbě. K čemuž jsou připočítány i bankovní účty nebo hotovost dlužníka, následně jsou peníze získané z prodeje majetku použity na úhradu dluhů. Pokud zůstanou dluhy nezaplaceny z důvodu nedostatku majetku ke zpeněžení, nezanikají. Obydlí dlužníka pak může být z dražby vyloučeno.

Podle insolvenčního zákona patří do majetkových aktiv dlužníků:

  • Hotovost
  • Movitý a nemovitý majetek
  • Podnikání
  • Vklady
  • Cenné papíry (např. akcie, směnky, šeky).
  • Obchodní podíly
  • Pohledávky
  • Mzdy

Při druhém způsobu insolvence musí dlužník odevzdat svůj majetek správci, jak je uvedeno výše, a poté bude muset ze svých příjmů každý měsíc splácet věřitelům částku, kterou určí insolvenční soud. Dlužník tento splátkový kalendář dodrží, pokud:

  • Plně splatí své dluhy věřitelům
  • Splatí alespoň 60 % do 3 let
  • Splatí alespoň 30 % do 5 let (musí vynaložit veškeré úsilí na splacení svých dluhů)

Pokud dlužník splnil své povinnosti a insolvenční soud rozhodne o oddlužení, bude dlužník osvobozen od zbývajících nesplacených dluhů, které byly zahrnuty do insolvenčního řízení. Z oddlužení nejsou vyjmuty pohledávky z výživného nebo finanční či majetkové pohledávky vzniklé v trestním řízení nebo v souvislosti s ublížením na zdraví.

Na žádost dlužníka nebo insolvenčního správce může soud v důležitých případech rozhodnout o pozastavení nebo prodloužení oddlužení. Řízení může být pozastaveno pouze jednou a doba pozastavení je až jeden rok. Řízení lze prodloužit pouze o půl roku a nelze je opakovat.

Jak nyní vypadá situace v České republice?

V současné době se zadluženost obyvatelstva České republiky řeší několika způsoby. Mezi některé metody nápravy pak patří právě insolvence, která následuje po exekuci.

Exekuce je státem povolený způsob vymáhání dluhů, který stát reguluje a stanoví pro něj pravidla. Jedná se o vymáhání povinnosti od dlužníka, která nebyla splněna dobrovolně – zpravidla se jedná o nesplácení půjček. Exekuci provádí exekutor v rámci procesu vymáhání pohledávky. Rozhodne-li se však dlužník, že už není situace dále udržitelná, může se rozhodnout také pro vyhlášení zmíněného osobního bankrotu – insolvence, díky čemu může být do 3 nebo 5 let úplně bez dluhů.

Stát však situaci řeší také regulací finančního trhu. V České republice bylo na začátku roku 2016 až 60 000 nebankovních poskytovatelů úvěrů a zprostředkovatelů půjček. ČNB se rozhodla tuto situaci řešit zpřísněním zákona.  Konkrétně novým zákonem o spotřebitelském úvěru. (č. 257/2016 Sb.) Vstoupil v platnost 1. prosince 2016. Novinkami, které obsahoval, bylo například pokrytí nákladů na předčasné splacení úvěru, smluvní pokuty nebo sankční náklady. Nejvýznamnější novinkou byla povinnost poskytovatele úvěru ověřit úvěruschopnost spotřebitele. To znamená prověřit příjmy a výdaje spotřebitele a na jejich základě posoudit, zda bude schopen požadovaný úvěr splácet.

Pokud toto ověření není provedeno řádně, je smlouva od počátku neplatná. Poskytovatelé a zprostředkovatelé také museli před vstupem na trh požádat Českou národní banku o licenci. Díky tomuto zákonu má centrální banka lepší přehled o úvěrech poskytovaných na trhu a může tento trh regulovat.

Než budete žádat o půjčku, měli byste mí také na paměti, že úroková sazba díky tomuto zákonu nesmí překročit trojnásobek nebo čtyřnásobek horní hranice obvyklé na trhu, tj. nesmí překročit průměrnou úrokovou sazbu nabízenou jinými bankami na trhu více než 4x.

Rate this post
 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *